Jak komunikuje resort obrany se zaměstnanci a veřejností?

Na resort obrany se již delší dobu valí různé nepříjemnosti a ani v současnosti nezažívá nejlepší období. Právě v horších časech je však extrémně důležité, aby organizace jako MO měla na své straně zaměstnance a veřejnost.

O zásadních problémech, nekoncepčnosti, korupci, nehospodárnosti,  řešení nedostatků v zabezpečení vojáků, škrtech v rozpočtu a jejich očekávaných následcích, malérech apod., se zaměstnanci více dozvídají často až poté, co to properou novináři v médiích.  

Máme vůbec v resortu MO nastavenou krizovou komunikaci ? Není jednodušší dát vlastním zaměstnancům a pak i veřejnosti fakta a jasné informace? Je nutné, aby se o malérech vlastní zaměstnanci dozvídali až z médií, aby z toho oni i veřejnost měli pocit, že v armádě jsou neschopní, přeplacení, nebo zkorumpovaní lidé? Je vhodné, aby se dozvídali až od novinářů (kteří to mají často z oficiálních zdrojů MO) nepříjemné informace, že se budou snižovat stavy, jak to bude se změnou zákonů a o kolik peněz zase přijdou? Nemělo by to být z principu včas a přesně komunikováno zaměstnavatelem? Na řadu krizových situací se dá předem promyslet a připravit komunikační strategie.  Na otázky týkající se platů, počtů zaměstnanců a podobná citlivá témata je potřeba odpovídat promyšleně, přesně a také včas. Tady je mlžení velmi kontraproduktivní.

Organizace s 32 tisíci lidmi má pro komunikaci Štábní informační systém, na kterém se k informacím dostane jen cca 5 tisíc zaměstnanců. Jaké a jak přesné informace se dovídají ostatní zaměstnanci ? Další kanály jako Army.cz, A-Report, atd. jsou zaměřeny jinak a tyto potřebné interní komunikační úkoly plní jen částečně. Sociální sítě jako Facebook apod. tuto roli pro lidi uvnitř ozbrojených sil ani plnit nemohou. Ale není to jen o komunikačních kanálech a technických prostředcích. Zásadní je obsah a vůle vedení organizace ke korektní komunikaci se zaměstnanci.

Zanedbaná interní i externí komunikace resort obrany poškozuje. Nižší rozpočet a platy, úroveň nespokojenosti zaměstnanců, krize důvěry vyvolaná nejasnostmi kolem přípravy zákonů, nejasnostmi ohledně příplatku na bydlení, realizace Bílé knihy apod. přímo vyžadují radikální zlepšení komunikace. Žádné mlžení. Bez toho totiž bude mezi zaměstnanci dále vzrůstat pocit nedůvěry k vedení, blbá nálada, fámy a dobrovolné odchody kvalitních lidí.

Zdá se, že po zkušenostech s negativní publicitou se ministerstvo i armáda bojí komunikace s veřejností. A zdá se, že na některé otázky zaměstnanců (počty, platy, příplatky, zákony, aj.) sám zaměstnavatel nemá definitivní odpovědi (nebo chybí rozhodnutí vedení?) a proto raději nekomunikuje. Ale čas běží a v některých případech se mohou zkracovat i případné lhůty.

Když organizace udržuje korektní dialog se zaměstnanci (i kritiky), zvyšuje tak loajalitu, produktivitu a spoluúčast zaměstnanců na řešení problémů. Když jej nevede, zaměstnanci tu nespokojenost ventilují na chodbách, při práci a začnou používat alternativní kanály komunikace jako Facebook, nebo web „Problémy v armádě“ (návštěvnost přes 13000 lidí/ měsíc). Nebo své informace o problémech dají novinářům.

Včasná a správná komunikace může zmírnit či neutralizovat negativní dopady informace. Když nic jiného, zaměstnanci mohou získat pocit, že organizace se k nim chová otevřeně a férově a že se jí dá důvěřovat.

Otevřená komunikace a spokojenost zaměstnanců je také jednou z podmínek pro účinný externí marketing úspěchů armády a AČR jako konkurenceschopné značky na trhu práce. Viz: Role komunikace při budování značky AČR.pptx (93,1 kB)

Závěr:

Ke změně klimatu a obnovení důvěry mezi zaměstnanci organizace a postupně ke zlepšení organizační kultury se musí změnit chování resortu MO. Musíme se snažit o efektivní oboustranný komunikační proces uvnitř i vně MO/ AČR a vytvořit pro zaměstnance pozitivní prostředí ! Lépe tak překonáme očekáváné těžkosti.