Armádu potřebujeme na technologické a profesionální úrovni doby!

2. listopadu 2011 se uskutečnilo na Ministerstvu  obrany ČR každoroční shromáždění velitelů. Cílem velitelského shromáždění bylo objasnění  hlavních priorit  a úkolů AČR v roce 2012 a způsob jejich plnění, projednat účast vojáků české armády v zahraničních operacích a hlavní úkoly v oblasti přípravy vojsk.

V úvodu připomněl náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek, že by další radikální snižování armádního rozpočtu mohlo v budoucnu výrazně ovlivnit nejen schopnosti a závazky vůči vlasti, ale také deklarované ambice našich závazků ve prospěch Aliance a Evropské unie.

Ministr obrany Alexandr Vondra zdůraznil, že resort čeká skutečně nelehké období. Bolestivým bude zřejmě zeštíhlení resortu spojené s propouštěním vojáků a především občanských zaměstnanců.

Prezident Václav Klaus v projevu řekl: „Nechceme-li rezignovat na svůj stát a nechceme-li rezignovat na jeden ze základních atributů státu, pak armádu potřebujeme.“  

Je dobře, že v projevu prezidenta zaznělo také:  “ Armáda musí nejen udržovat, ale i zesílit svou morální, profesionální a bojovou připravenost. Pak je třeba říci, že armáda není dopravní stavbou, kterou je v dobách hospodářských obtíží možné zakonzervovat na pozdější dobu. Armáda je živý organismus, který má smysl, jen pokud je na vysoké technologické a profesionální úrovni doby. Stejně tak se armáda nemůže obejít bez elementární profesionální i sociální jistoty vojáků.“  Celý projev prezidenta viz: vystoupeni-prezidenta-republiky.doc (32 kB)

Doufejme, že exekutiva a parlament tato slova vrchního velitele dobře slyšela.

Pokud jsou potřeba další argumenty, připojuji překlad letošního projevu náčelníka generálního štábu francouzské armády:

« Mezi lety 2001 a 2010 představoval nárůst vojenských výdajů ve světě v průměru 50%, z toho 80% v Severní Americe, 70% ve východní Asii a pouze 4% v Evropě.Ve stejném období klesl podíl Evropy na světových vojenských výdajích z 29% na 20%. Evropa odzbrojuje, zatímco svět zbrojí, to není novinka. Nicméně ponaučením, které si můžeme vzít z tohoto operačně velmi hutného roku je, že obranné síly nemohou být pojímány jako jakýsi budoucí potenciál: obranný nástroj v daném okamžiku buď je anebo není. Dějiny nás učí, že válka vždy přichází příliš brzo, vždy překvapí. Často je příliš pozdě na výstavbu lépe adaptovaného obranného nástroje. Je více než nutností poskytnout našim ozbrojeným silám lidské a materiální zdroje nejlépe adaptované na budoucí úkoly, při současném zachování dnešního obranného nástroje. Nesnáz tedy spočívá v neustálém kombinování dlouhodobé vize s reaktivitou, kterou vyžaduje krátkodobý výhled. »

Admirál Edouard Guillaud

náčelník generálního štábu