Na co si dát pozor při přechodu do civilního pracovního prostředí.

O tomto tématu není v ČR mnoho napsáno. Proto využívám čerstvého článku Emily Kingové z Military Transition. Je odbornicí na tuto oblast a mimo jiné koučuje bývalé vojáky USA při přechodu do civilu. V armádě je úkol na prvním místě a nediskutuje se o něm. Ale v civilním pracovním prostředí je plnění úkolu usnadňováno kolegiálními vztahy, nebo mařeno jejich nedostatkem.

Zde je zajímavý postřeh, jak někdy působí bývalý voják na své nové civilní kolegy (aniž by si to uvědomoval) a jak se přizpůsobit kultuře v civilním  pracovním prostředí:

Standardní částí executive koučinku je sběr kvalitativních dat o klientovi od jeho spolupracovníků, týmu, nadřízených, nebo dokonce zákazníků. Důvodů je několik, mimo jiné např. utřídit upřímné a subjektivní informace o klientově působení na ostatní, dát klientovi zpětnou vazbu a stanovit mu další cíle. Během let koučinku bývalých důstojníků a poddůstojníků kouč narazil na opakující se téma „zastrašování“.

Při prvním sběru informací od civilních kolegů bývalých vojáků bylo často slyšet: „ Štěká na nás rozkazy a tak trochu se ho bojíme“, „ Musíte sebrat síly, než k němu jdete na poradu“, nebo „Pokud s ním nesouhlasíte na poradě, skáče vám do řeči, nebo počká až domluvíte a pak vás přede všemi přejede jak parní válec.“ Shrnuto: hrubián. Nebylo to slyšet od každého spolupracovníka bývalého vojáka ani o každém vojákovi, který byl  koučován. Avšak dost na to, aby se tomu věnovala větší pozornost.

Když při koučování o tom byla dána tato zpětná vazba klientovi, bylo vidět několik reakcí: překvapení, zděšení, sebeobranu, prázdný pohled. Tato reakce hovoří o individuální úrovni uvědomování si sebe samého a komunikační dovednosti. Když je reakce překvapení a zděšení, tak je pokrok klienta rychlý, protože je vysoce motivovaný srovnat si aktuální dopad svého projevu se zamýšleným dopadem. Taková překážka je pak pro něj snadno zvládnutelná a jsou vidět rychlé a průkazné výsledky. V zásadě jde o věc komunikačního stylu, o modifikování přístupu  „vojenského velení a řízení“ na více „vztahově orientovaný přístup“ k provedení úkolu.

Na druhé straně, když je klientova reakce sebeobrana, nebo prázdný pohled, jeho progres může být velmi pomalý. Proč? Protože napřed se musí pracovat na uznání legitimity zpětné vazby, což znamená podívat se na hodnoty a priority klienta. Zvláště podívat se na vztah mezi plněním úkolu a kultivací nějakého vztahu. V armádě je úkol, nebo mise, na prvním místě a nediskutuje se o něm. Ale v civilním pracovním prostředí je plnění úkolu usnadňováno kolegiálními vztahy, nebo mařeno jejich nedostatkem. V takovém případě je potřeba použít něco jako „překladatele vojenské a civilní kultury“.

Poznámka:

Po letech služby v armádě jsme většinou zvyklí na strohé povely a „provedu“. Bývalý voják si z novými kolegy na sebe musí zvyknout, otevřeně komunikovat a vzájemně akceptovat to dobré. Diskuse o pracovních úkolech a zpětná vazba je žádoucí.

Jako bývalý výsadkář mám také pořád v sobě „Úkol musí být splněn!“ A taky mi po odchodu do civilu chvíli trvalo změnit styl. Pokud si dokážete uvědomovat a reagovat na to jak mluvíte a jak na to reagují lidi na vašem novém civilním pracovišti, máte napůl vyhráno. Pokud na své nové kolegy dokážete působit přátelsky a se smyslem pro humor, máte vyhráno úplně. A to aniž byste slevili ze svých nároků na podřízené, na kvalitu a včasnost splnění „úkolů“.