Podlézání vojenským pohlavárům, aneb příliš mnoho generálů ničí demokracii

Před časem rozvířilo vody v USA odstoupení šéfa CIA a bývalého elitního generála Petraeuse a následně aféra s milostnými e-maily dalšího generála. To spustilo řadu debat o generálech, jejich integritě a armádě. Včera jsem četl na toto téma docela ostrý blog ze serveru Defense Industry Network od Williama J Astora :

„Po 11.9. 2001 se naši generálové stali hrdiny, sportovními hvězdami a celebritami v jednom. Petraeus si začal myslet, že může mít současně super tajný job i super sexy milenku, že může mít vše. Předtím než padl dolů,  generál David Petraeus byl celebrován jako největší vojevůdce od Eisenhowera a generál Stanley McChrystal byl oslavován jako nějaký svatý superman. Odstranit zhnilá jablka z horních větví vojenského stromu nestačí. Generálové se špatným chováním jsou jen symptomem hniloby, ne jádrem problému.

Příliš mnoho generálů kazí demokracii

První jednoduchý krok k radikálnímu řezu by zahrnoval snížení generálů a admirálů nejméně na polovic.

Ozbrojené síly USA jsou překvapivě těžké s 945 generály a admirály v aktivní službě (k březnu 2012). Tzn. 1 generál na 1500 důstojníků a vojáků. Např. USARMY má 10 aktivních divizí a 109 generálmajorů k jejich velení.

Přebytek je také v hodnostech plukovníků a nám. kapitánů. US AIRFORCE má zhruba 100 aktivních boj. křídel a 3712 plukovníků k jejich velení. NAVY má 285 lodí a 245 admirálů a 3335 kapitánů k jejich velení.

Každá vysoká hodnost chce velet, ale nadbytek vede k jejich rychlé rotaci ve velení. Např. v Afganistánu bylo 5 velitelů za 5 let. To ničí veškeré naděje na kontinuitu velení. Taková dynamika vede víc  k průměrnosti než k excelenci.
 

Ačkoli se 50% řez může zdát nelaskavý, nemařte čas strachováním se o demobilizované generály, že by stáli ve frontě na dávky v nezaměstnanosti. Drží si 6ti místné penze a většina z nich nepochybně zrychlí krok skrze otáčivé dveře Pentagonu do správních rad (nebo jim dělá konzultanty) , tak jak to dělalo 70% 3- 4 hvězdičkových generálů v nedávné minulosti.

Dokonce 50% řez by ještě nechal na salutování asi 470 generálů a admirálů. Možná by mohli být zformováni do 1 praporu a posláni do války. Vždyť Sparťané drželi Peršany před branami Termopyl s pouhými 300 bojovníky. Skoro 500 „nasraných“ generálů a admirálů by mohl být ten správný šok pro operaci v Afganistánu.

Naši prokonsulové, imperátoři a konec demokracie.

V době Říma byl prokonsul vojenský vládce svěřeného teritoria, měl moc a privilegia. Dnešní 4hvězdičkoví generálové a admirálové (38) mají často ekvivalentní moc a s tím spojené požitky. Tryskáče na zavolání. Velký doprovod. Osobní služebníky. Osobní kuchaře.

Taková privilegia a moc korumpují. To pak vede k takovým věcem jako u gen. Petraeuse, když ho na privátní party na Floridě doprovázela kolona 28 policejních motorek. To vede k tomu, aby velící generál s přerušeným spojením s jednotkami si z toho nic nedělal a dál posílal flirtující e- maily pro krásné oči své přítelkyně.

Jakkoli je jejich osobní chování znepokojivé, skutečným problémem je, že tito generálové jsou mnohem mocnější než civilní velvyslanci a členové ministerstva zahraničí. Ať jsou v Africe, Afganistánu, nebo ve Washingtonu, vojáci kontrolují lví podíl peněz a zdrojů. To pak znamená, že prokonsulové diktují zahraniční politiku na základě pravidla:! „Kdo má zlato, ten dělá pravidla.“

Berte tyto prokonsuly jako marnotratné syny amerického impéria. V jejich lénech mohou být promarněny nebo ztraceny ohromné sumy peněz, nebo i zbraní. Vzpomeňte si na palety 100$ bankovek, které jako kouzlem zmizely v Iráku (celkem 18 miliard USD). Nebo magické zmizení 190,000 samopalů AK-47s a pistolí v Iráku v 2004 a 2005, které reprezentovaly 30% US zbraní poskytnutých Iráckým bezpečnostním silám. Nebo tisíce útočných pušek, kulometů a raketometů poskytnutých Afganistánu, které se jako kouzlem ztratily v 2009 a 2010.

Takové skandály ve  válečných zonách USA by nikoho neměly překvapit. Po tom všem co Pentagon nemohl řádně vyúčtovat 3 trilióny USD, ministr obrany Rumsfeld vyhlásil válku plýtvání. Dobré úmysly, ale špatné načasování. Vyhlášení totiž přišlo 10. září 2001. Následovalo 11. září a globální válka proti teroru a to nalilo do vojensko- průmyslově – zpravodajského komplexu další 1 trilion na dalších 10 let.

Ať jde o peníze, personál, nebo prestiž a moc, Pentagon jednoduše sfoukne jak ZAMINI tak ostatní státní úřady. Chráněni kokonem dodržování norem a nekritického obdivu, naši nezpochybnitelní prokonsulové jdou nahoru, dokud nejsou přistiženi při špatném chování.“